Obraz

Tahy štětce
končí u slz.
Místo barev
trčí potok,
který tělo
protíná skrz.


Tuto noc plula mnou emoce,
že i květ v rozpuku
ztrácí líce.

Mokrý je stisk
a láska risk,
že zažene nás
k vnitřní díře.

Střídá se černá
a vrhá bílá.
Cesta smíru
i nehledání
vlastní viny
dlouho trvá.

Už nikdy Tvá.

Cítím se neživá.

Vytrysklá barva
tempery
tělo rozkládá.

Duše se sžírá.


Samota rdousí
a za každým koutem
jistá zrada.

Je těžké
přes všechno
mít se ráda.