Ponuré ráno

Vlak řinčí
v souzvuku
nahrávek života.

V puse zůstává věta
o konečné.


Promiň.
Chtěla jsem jet dál.


Píská výpravčí.


Vně i uvnitř stálý žal.


Žádné věci,
co umí rozesmát.


Dožít
a před propastí
se zastavit
i ruce si nezlámat.


Je na život reparát?