Zanícená samota
Zanícená samota
Hlava u počítače,
kolikátá káva
a mozek se bouří
i srdce těžce tluče.
Počítám kapky na okně.
Nechutenství.
Zima uvnitř i vně.
Suchary
a kroky na pokyn.
Již dávno
jako holub
vzňal se
promarněný cíl.
Skořápka na tisíc kousků.
Tři čtvrtě, půlka snědeného vajíčka zůstává.
Dá se strávit vůbec
ten shluk věcí,
když přede mnou
betonová stěna?
Polykám.
Další smutná báseň padá.
Neboť štěstí
se mi vyhýbá.
Jen Liter zůstává.
Tady je pravá rodina,
co sny nebere,
ale pohlazení dá.
Komentáře (14)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Jitunko, doufám, že už je líp.
Moc výstižně jsi vše popsala.
Zdravím a objetí posílám (*)
25.03.2024 20:07:45 | Alala
Děkuji mockrát, zlatíčko.
25.03.2024 20:08:59 | mkinka
Ráda se u Tebe Jitunko zastavuji, teď jsem tady delší dobu nebyla...
Liter je moc fajn!
Srdečný pozdrav posílám.
25.03.2024 20:13:01 | Alala
A já jsem šťastná za tebe a to jitunko mi říkala babička a dojalo mě, víš dneska jsem na ní hodně myslela a dívala se do nebe a říkala,jak mě chybí tady a tak tobě děkuji dvakrát,jsi opravdu pozorná, pečlivá a hodná
25.03.2024 20:18:31 | mkinka
Jituško tady, každý pohladi a obejme. I když se někteří ani nespatříme, je zde to jadro srdíček co životu dávají smysl a podporu. Pa
25.03.2024 19:27:01 | Marťas9
pozoruhodné a opět neopakovatelně pěkné. Se závěrečnými verši souhlasím. Zdravím a jen tak dál mkinko :)) ST**
25.03.2024 17:10:34 | Pablo Kral
Ano, je to tu pěkná sešlost, mkinko. Jenom škoda, že mi nikdo z té rodiny neudělá snídani:-)
Pěkný den:-*
25.03.2024 13:17:00 | Žluťák
Já vím ta virtuální doba není jednoduchá,ale zaplať pánbůh alespoň něco, když realita je složitá.
25.03.2024 13:18:40 | mkinka
