Předtucha

Předtucha

 

 

Vítr ten hybatel myslí

divoce cuchá mi vlasy.

Tak proč ne Ty?



Sonety

skládá své v polích, kde neutichá.

Stejně tak studené jarní deště.



Okvětí magnolií zrak klopí svůj,

až k zemi.

To předtucha prázdna

vhání jim slzy do očí tak,

že vadnou.

 

 

 


Hledám v hlubině temna,

své Bohy!

S prosbou o náruč,

co unese váhu srdce,

jež neumí přestat milovat ...

 

 

 

 

 

Autor Malá mořská víla, 04.04.2024
Přečteno 153x
Tipy 32
Poslední tipující: Jiří I.Zahradník, Aida, Edina Elwes, Jan Kacíř, jort1, Chane, RadekČ, Iva Husárková, Sonador, IronDodo, ...
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (6)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Velmi krásné-podmanivé.., milá vílo :-)*

Skvělá píseň.

04.04.2024 20:08:35 | Ondra

líbí

...pěkný a přemýšlivý jarní...ani ne smutný...;-)...náruč, co unese mý těžký srdce, tak to je...

04.04.2024 17:04:11 | Marten

líbí

Není Martene...ta náruč:) ta se nenašla...neunese

07.04.2024 07:59:29 | Malá mořská víla

líbí

...víly to maj těžký...;-)ale jaro je hezký...

07.04.2024 10:52:29 | Marten

líbí

Krásné a hravé.

04.04.2024 16:12:10 | Caliéry

líbí

....Ten vítr...větérek už byl krapet dráždivý.....Ji.

04.04.2024 15:37:24 | jitoush

líbí

Velké v oblasti metafor.

04.04.2024 13:06:37 | mkinka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí