Každá strana má svou pravdu
a obě strany cítí křivdu.
Když se řinčí slovy, zbraněmi,
přejeme si vytyčit bezpečné území.
Kámen v dlani nás před druhým neochrání,
oči prozradí, že jsme k boji odhodláni,
strach tak putuje z jedné strany na druhou.
Co teď? Za lásku splynout s modlitbou.
Jeden domov, jednu planetu
lidé tříští na spousty kousků,
co komu patří je ve střetu,
svět bez lásky porcujem jak housku.
Lidé, co ničí domovy dětem...
Národy hazardují s budoucím světem.
Ve vztazích je čím dál víc napětí.
Neumíme se domluvit, a to je prokletí.
Mezi hvězdami je jen jediný slunce který nás dokáže hřát
Jestli žiješ tam kde já nemůžem se nepotkat
06.04.2024 20:30:46 | CoT
Pravdivé jsou Tvé řádky, škoda že tato prokletí nejdou vrátit zpátky. Je mi líto našich dětí a děti
jejich dětí, jestli se nějakých dočkají... Posílám aspoň sluníčkový pozdrav...
06.04.2024 11:26:08 | Marťas9
Je hrozný, že si sami sobě bereme a kazíme všechny šance na to, abychom to prokletí zlomili:-(
Skvěle jsi napsala...
06.04.2024 10:16:32 | cappuccinogirl