Na vlnách (ne)sebevědomí
se houpeš už od malých botiček
co Ti máma dávala na písek
s dětmi jsi si nehrála
bála jsi se smíchu i pláče
a schovávala jsi své emoce
do tichých slz v polštářích
padajíc po nocích
proč ptáš se - vlny jsou větší a větší,
když jsem úspěšnější
mám tituly, doktoráty, kariéru
a marně hledám to Já, to které beru
to co by řeklo - mám tě ráda
taková jaká jsi
kašli na ně, na rty, na vlasy
jsou takové jaké chci
a mám se za to ráda
ráda mám i své vědomí
proč jen ta slova nejdou
sama ze mě
a stále slzy padají po tmě
do mých polštářů…
Moc se povedla. Je silná, i když kropená slzama...
17.04.2024 22:16:56 | cappuccinogirl
Děkuji, za pozitivní zpětnou vazbu.
19.04.2024 15:17:13 | Tom XVI