Anotace: Romantika 2024
Teskně vzpomínám,
jak čekal jsi mě u vlaku.
Ten příslib lásky
dával sílu do kroku.
Uběhl čas
jako mráz
a nemám nic.
Jen pár básní
zbylo z našich klarinetů
a z nich jsem oplakala
každou větu.
Nebudeš.
Odcházím do pevnosti ulity.
Bez lodi, co nepsala nikdy domov.
Slza nemá ani krov.
Miluji Tě pořád,
ale sama nevím proč.
27.04.2024 11:46:15 Marťas9
Moc krásné, lásky od srdce se nedají jen tak roztrhnout. Krásný slunečný den Jituško...
27.04.2024 11:21:43 uživatel smazán
Silné poutavé, hmatám si
27.04.2024 11:29:45 mkinka
Děkuji za podporu básně i tvé čtení a přeji vše dobré v každém dní a posílám svit slunce do každého počasí.
25.04.2024 21:17:46 Lexi
Jak ty vzpomínky umí bolet, viď? A s tou poslední větou jsi mě dostala úplně. Děkuji
25.04.2024 11:04:19 cappuccinogirl
Já myslím, Mkinko, že když někoho miluješ, snad nevíš jistě, ale tušíš...a už to-vytváří to pevný pouto, který se prostě nedá jen tak zpřetrhat... to je život s láskou:-*