Ptala se

Do vlasů se jí dostal vítr
bez svěžího dechu
a pot štípal po zádech.

Krok a zpět.


Nikdy


nebyla


samota


její cíl.


Je láska?

Asi jen temné nic.

Je svět, kdo bere a dá víc?


Někdy jen mlčení zalepí slzy
a osud z kopce tuze strmý.


Kulka jí minula,
i když krví prošla střela.


Smrt by si přála,
ale teleportace křikla.


Jsi Avatarka, běž.

Probourala mříž
i popřela hnusnou lež.


Sundala oblečení.
Má o mě zájem někdo?

Balanc a vrátila se do nebes,
kde není žádná křeč.

Adie, realito.
Jeden nepřepíše scénář.
A občas je to líto.


Fouká vítr
a sílu má i smítko.


Ptala se znovu
a bylo jí odpovězeno,
že je člověk.


Rozradostnila se,
protože jako robot nesměla umřít hned.


Hurá.
Vypálila svou bolest do nebes.