Dvacátý čtvrtý dopis lásce
Dvacátý čtvrtý dopis lásce
Dívám se z okna
a vím, že jsi jinde.
Skrývám své slzy,
ale vím,
že se v posteli nesejdeme.
S Tebou poznala jsem,
že jsem krásná žena
a nemusela jsem
být namalovaná.
Přes traumata jsem na nohou stála.
Proč vracet se má duše shovívavá?
Proč mám prsa,
když se mě nedotýkáš?
Zahazuji pero.
Můj příběh nemá zvrat.
Tenkrát jsem brečela
a bála se trvalého loučení.
Bohužel nebyla jsem daleko od pravdy.
Slzy jsou lidské
i pocit zoufalý.
Nicota, minulost
ba ticho mezi dny.
Není
nebude
mlhavé
asi.
Klubko ztráty.
Rozlilo parfém
i zastavilo vlaky.
Stanice touha
pohlcena černým suknem.
Člověk sám sobě není rádcem.
a vím, že jsi jinde.
Skrývám své slzy,
ale vím,
že se v posteli nesejdeme.
S Tebou poznala jsem,
že jsem krásná žena
a nemusela jsem
být namalovaná.
Přes traumata jsem na nohou stála.
Proč vracet se má duše shovívavá?
Proč mám prsa,
když se mě nedotýkáš?
Zahazuji pero.
Můj příběh nemá zvrat.
Tenkrát jsem brečela
a bála se trvalého loučení.
Bohužel nebyla jsem daleko od pravdy.
Slzy jsou lidské
i pocit zoufalý.
Nicota, minulost
ba ticho mezi dny.
Není
nebude
mlhavé
asi.
Klubko ztráty.
Rozlilo parfém
i zastavilo vlaky.
Stanice touha
pohlcena černým suknem.
Člověk sám sobě není rádcem.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Klubko ztrát... to moje je nějaké až moc velké... ale co s tím, když ztráta přijde, přežiju, přebolím...a namotám:-(
Posílám obejmutí, Mkinko.
03.05.2024 15:08:20 | cappuccinogirl
Děkuji za podporu citlivé básně.
03.05.2024 15:21:50 | mkinka