Prší slzy

Slyším shluk deště
a to mokro dávám pod nehty.

Vinu se ke svetru
a vybírám zákoutí.

Spisovatelko,
proč jste smutná?

Víš, chlapče,
já nepřestávám psát,
i když nemám,
co jíst.


Slova jsou krajinou
a když padají
dávají zeleň
mezi tmou.

Nechcete deštník?
Ne.

Já jsme Medard.
Déšť je mi blízký.

Věřila jsem ve sny
a zůstaly knihy,
které nebudou vydány
a jednou spáleny.

Je to jen stín
a já zemřu mezi dny.

Kde najdu Vaše básně?

Ty nezemřou.

Chlapče, věř mi.

Slova jsou
bezpečí.