Chybí mi kamarádka

Volám, Frýdek Místek.
A nic.
Měnila jsi čísla
a z přátelství
je prázdný list.

Aničko,
dneska máš narozeniny
a já se o Tebe bojím,
kde jsi.

Je mi smutno
a v Tvém příběhu,
co máma pila
ze stresů
já chtěla dát
Tvému životu noblesu.

Jak zvláštní znamení
vnímám ticho mezi námi.
Já vím,
že romský svět je jiný.

Ale i já hledám u sebe viny.

Viděli jsme se v životě
jen dvakrát.

Já ve Frýdku
a Ty v Praze.

Přemýšlím.
Slzím dlouze.

Kde jsi?

Bolest trčí v mlze.

Je mi smutno.

Žádné vize.

Krásné devatenáctiny
a ať obejmou Tě
něčí ruce.

Vždyť jsem
Ti chtěla dát
mateřské srdce.

Slza se drobí
a končí
v zavřené klice.