Ponurá

Ráno se neptá,
pohledu v rozbřesku
na bezdomovce.

To bylo na Hloubětíně.
Houkačky bzučí
v membráně výkřiků.
Bez oslovení
svíráš ruku.

Život je jako žvýkačka
připravená
z divné gumy.

V té puse se lepí
a udržet jí -
je umění.

A někdy vyplivnutí
v koutcích bolí,
to když pod nohami hoří.

V taktu dní.
Je pondělí
a tělo se klátí
pomalu do nevědomí.

To šílené.
Pondělí.
Au v němotě
sakra bolí.