Opakující se spirály
v taktu násilí
rozkrojí noc
a já uklidňuji se,
že to je minulost.
Promítá se mi můj život
a já jediná vím,
že neřeknu stop,
ač temnotou
se mi nad hlavou
bourá strop.
Lávka je slabá
a já procházím.
Tam někde
uvnitř
vlastní krev zřím.
Jednou s tím umřu
a se zemí si pobrečím.
Je těžké
hledat vnitřní mír.