Tmavý podzim

Každý den se smutkem plouží,
z tisíce barev mi zbývá šedá,
noci mě živými sny souží,
když přijde ráno, tak prázdné běda.

Ticho, to čekání na neposlané,
slova zanikají v myšlenkách,
dny ve stínu, křivdou znamenané,
odfoukly jak z cesty prach.

Hlava říká: čas léčí přeci,
co však umí léčit naději,
ta pevně svírá, drží srdce v kleci,
hledám se a ztrácím hlouběji.