Šalamoun

Pane, hošík se táže
starce s holí.

Ach, řekněte,
jak s ní chodit bolí.

Kluku, zlatý,
zeptej se mlhy.

Už jsem v knihách
a květy se se mnou pojí.

Já nerozumím.

Ach, duše chce třetí oko.



Šalamoun se tiše dívá.
Víš chodím tu tiše,
aby jsi mě neslyšel
a neplakal,
že jsem nehmatatelný.


Ale ten stín jsem já.

To dítě,
co se ptá.

Jednou si projdeš dráhu života.

Ale teď utíkej.
Mládí je království
a mně už chybí slova.

Jsem už socha
a hladím z jiného světa.

Amen.

Neboj, ty vezmeš barvy
a dáš mi světlo průvodcem podsvětí.

Metafora je kříž k bráně vědomí.

Aleluja v oknu dojetí.