Jedna ze dna

Už přestávám věřit na lásku
Když dokáže být tak krutá
Zakáže pokládat otázku
A duše je potom dutá
Už nevěřím že mohu milovat
A lásku muži dát
Teď mohu jen z duše malovat
A teskně se při tom smát
Teď začíná naše divadlo
A opakovaně se bude hrát
Pak oči od pláče uvidí jen zrcadlo
A nikdy už nebudou hřát