Svět smutku

Chtěla psát vesele,
ale představila si
nemocniční postele
a ten stesk po domově.


Poslední stisk ruky.
Tak vřelý
a trpělivý.


Pohled očí

a svět,
kde se mlčí.


Promiňte.

Nebe brečí

a nevidím mezi věty.


Tati, tati.