Vzpomínky

V zákoutí brečela báseň,
že nejsou spolu
a hrnek padal
i ten měl svěšenou hlavu.


Přála si uzdravení
pro vzdáleného horolezce
cest vznešených
od Boha prostřených.


Trousila slova
jako slzy.


Je daleko.
On to neuvidí.


Chtěla mu dát smích.