poslední myšlenka zhasne

každý sám sobě peklem,
u mě to platí dvojnásob´.
nikdo mě nezná líp jak On.
ani já ne, ale to co vím,
mi stačí, abych se nesnášel.
je málo hlupáků,
který bych netrumfnul,
jsem sobců král
a zdálo by se,
že nemůže být lehčí
milovat ostatní jako sám sebe.
a nejde mi to. a jsem křehčí.

ve svý naivitě jsem si myslel,
že to mám v malíku.
a o to je to horší.
byl jsem sám se sebou spokojen
moji vlastní démoni ukazují růžky.
jsem poslední z posledních
a Ty mě miluješ.
a přitom mě vidíš kňourat
a přitom slyšíš jak se modlím.
jak zvracím na Tebe síru.
jak kolísá ve mně víra.
poslední myšlenka zhasne.
a nezbude nic - jen díra.

a na tom se dá možná stavět.
jednou se možná vrátím k sobě,
k Tobě a budu vědět,
že jsem to potřeboval,
rozpoznám svou bídu,
budu pokornější a budu...
snad od bláta, snad od krve...
omytý - nebude to poprvé.
najdu se a budeme slavit
- já i Ty.

teď ale dusím se svou hnilobou,
teď polykám prach a kouř.
teď potím krev a jsem si peklem
a měl bych se postit a někam hnout.
z očí mi kape krev
a přes tu já nevidím,
že jsem vlastně fyzicky zdravý
a že mi nic nechybí.
myslel jsem si, že peklo jsou ti druzí
a přitom v mém řečišti si klidně plují
jedovatí pstruzi.