trochu depresivní, přiznávám

z rozervaných žil mi teče krev,
ale asi lepší než mít rozervané noci,
ve kterých mi tečou nervy a slzy.
a bolí mě srdce, žaludek a ledví.
na jazyku žluč a pod ním smrt.
bojím se neusnout a spát mi nejde.
zuby mi trnou a mozek žhne
jak plechová střecha na slunci.
vydržím torturu? nebo selžu?
budu žít? radši zemřu!
už se nechci vidět, nechci se slyšet
ani cítit, nechci se poslouchat -
to svoje vnitřní, hloupý klišé
mozek mi žhne a já tiše
toužím odejít a nebýt tady,
jen s Bohem..
nežít život a žít smrt.