Ráno mi ani káva nechutná,
když náměstí je smutné
a kytky rozšlapané.
Proč?
Kdo nemá rád kytky?
Slza po obličeji jim kyne.
V hlíně umírá krása
a třese se jako žena,
co nemá, kam jít.
Jednota a květinový kapesník.
Ztracený cit
a v řasách
šikmé pípnutí.
Tady byl člověk
zlou vichřicí.
Adie, naivito.
I v létě je v duši sníh.
Mkinko, snad se ty kytky ještě vzpamatují...příroda je mocná.
Citlivě jsi zachytila smutnej okamžik.
18.07.2024 11:18:40 | cappuccinogirl