na kolenou

jsem noc, jsem hnis a jsem žumpa,
když vidím se v pološeru v zrcadle
mám šedé oči i mozek a srdce jako pumpa,
co utíká někam bezhlavě.

chceš si srazit vaz? chceš zhebnout?
no tak rychle, řekni si...
ale ty jen z kolen chceš se zvednout
a skáčeš na první premisy:

to ponižování sebe už prý stačí!
ty bláho! to bys´ tomu dal!
když, chlapče, svědomí tě tlačí,
tak budeš muset klečet dál.

nezvedej se a drž se
toho co umíš nejlíp.
vylít ze sebe všechny hovna,
všechno, co jsi promarnil,
rozbij verš, rozbij svá pouta,
leč na kolenou, zůstaň radši dýl.