Bolest bez vystřízlivění
a propast nejžhavější přání
s vyjeknutím bez emocí.
Kruté vyčerpání
a duše nemá stání.
Cítí zanedbání.
Hmyz sedá a nemám se na odpor.
Jsem nezvaná
jako ve skříni mol.
Možná chutnám jako mouka,
co zpívá holým řádkem
a ptá se,
kdo mohl za ukřižování.
Ztrácím sebe
v kankánu štvaných svalů
žiji bez obejmutí
do vystřízlivění
bez dávky alkoholu.
Klepe to se mnou.
Zubatá za mě prosí,
abych odhodila ty můry,
v povlaku šílených
dávek živých pokřiků.
Civění do prázdna.
Možná úděl či rutina.
Život jako krevní podlitina.
Samota bez souzvuku
a věta nečitelná
s démonem přízvuků.
Strach v dvojím taktu.
já vím, Jituško milá,
kéž by dušička Tvoje
brzy se uzdravila...
moc hezky jsi to napsala,
Ty to umíš...! v
29.07.2024 11:06:00 | mapato
moc pěkná přirovnání tam... super
26.07.2024 12:00:24 | Chane
... tak ještě další dva takty... a je pryč... děkuji...
25.07.2024 23:08:26 | mravenec
žádný peří a žádný alkohol... :-)
20.07.2024 22:33:00 | nerez