než zešílím

plátek listu sedí v bistru
a seškrabává ze sebe poslední podzimní barvy.
těší se na jaro, jak bude zase nejdřív světle, potom sytě zelený.
možná i proto do sebe klopí jednu zelenou za druhou...
"nepředbíhej" na něj smířlivě starej žalud - barman.
"jaro stejně nedohoníš ani podzim nepřelstíš".
listy i žaludy totiž věří v koloběh věcí a událostí.
život pro ně není jen jaro, léto a nekončí podzimem.
bláhově se těší na další jaro - že se vše vrátí.
jsou blázni? nebo jsou spíš šťastní?
taky se chci těšit na něco novýho a rád bych to uspíšil,
ale nechci kvůli tomu lít jednu zelenou za druhou.
Bože, přijde ještě někdy ke mně jaro?
a kdy to bude? nezhebnu dřív? nespálí mě mráz?
asi jsem votravnej, ale potřeboval bych to vědět včas.
než zešílím.