No comment

Nad hrobem svým tiše stojím,

stojím a ani o tom nevím,

nevím proč osud zavál mě sem,

sem ke svému hrobu, hrobu jedinému,

tím hrobem láska byla jedinná,

jedinná láska k ženě co mám,

umírá, pomalu a jistě umírá,

umírá v touze po lásce opětováné,

tak človíčku umři řeklo srdce,

a já ho poslechl, tak nad svým hrobem stojím,

stojím s krví rašicí z pod blůzy mé,

mé lásky jediné, tak umři řeklo znovu,

znovu a naposled co řeklo, kulka vylétla

vylétla z hlavně spanilé, spanilé krásky jedinné,

padám už nic neslyším ani nevnímám,

tak nad hrobem svým ležím už nic necítím.