Rozervali, nití spjaté,
dva pohledy hořící
Jako stromy náhle sťaté
nechali je plačící
Nit krvácí barvou černou
Na konci je vztek a žal
Proč lidé vždy rádi servou
s očí, o co člověk stál?
Nitě dávno nevidí se
Chtějí křičet, nemohou!
Možná jednou zastydí se
ti, co nitě rádi rvou ...
Připomíná mi to jakousi lidovou báseň: Když se loučí milý s milou, řezají ji srdce pilou...
ale pěkné!
09.04.2007 20:54:00 | Juhunka