Ticho a strach
Ticho a strach
Věčný smutek
je patologie.
Kručí mi v břiše
v tónu galaxie.
Další prohra vesmíru
a pocit zbytečnosti
do morku kostí.
Pošlete mě tam a tam.
Je přeci přirozené být smutný.
Na vnitřní bolest
neexistuje lék
a rovina je divná křeč.
Závora a temná řeč.
Život není diktát,
ale ukřivděná lež.
Jednou třeba heslem
kostra vůli zakryje.
Chaos trčí
v kolapsu beznaděje.
Promiňte.
Nikdy můj úsměv nebude znít upřímně.
Bolest je krutá
a drtí duši nechutný kabaret.
Ne.
Nezaprší štěstí
v enklávě propastí.
Psala jsem.
O
tichu.
Intimitě.
Ekzému stěn.
Nemám jmen.
Komentáře (14)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
... moc pěkné, děkuji...
08.09.2024 22:33:36 | mravenec
Tady má ten smutek fakt děsně navrch... a nedá se přebít... jen počkat, až přebije se sám... Mkinko, objímám.
07.09.2024 12:16:37 | cappuccinogirl
věčný smutek je patologie
-tak to bych podepsala
však taky vím, že srdce v tomhle věčnu ožije
že jeho síla vytáhne to své trala.la.la.la
a že i časem přeonačí na svou polaritu
a pak ti pošeptá: tak už se ke mně přitul
a pak tě polechtá: ať úsměv vykouzlíš
pak ti pilku dá - ať odřežeš tu mříž :))
07.09.2024 10:24:58 | šuměnka
