Zimní den

Zas po roce potkávám pluhy v ulicích
jak hrnou hroudy sněhu
stejně tak před sebou hrnu splín
však místo holých brázd
mám v zádech závěje smutku

tak jdu sám zimním městem
než polekal mne kos
jenž prolétl zasněženou brankou
měl zdá se na spěch
ani neposeděl na ojínělém plotu
neboť jej hlad a mráz žene dál

Zase sněží a stromy podél cest
slabě mluví do větru
ač nerozumím jejich řeči
jako bych slyšel v hlase obavy
snad o válečné vřavě
kdesi za širým Dunajem
a o tom že sníh je balzám
pro zraněnou krajinu
jež krvácí z rozmaru mocných