vnímám svůj dech
Cítím mráz po zádech
Co dělám špatně
Proč se cítím bídně
Přemýšlím jak vždy
Nad pravdou,nad lži
Ale vím že se to blíží
A co rozuzlení
Jaké to bude? netuším
A tak zatím jen spím
Když spím nepřemýšlím
A to mi dává klid na duši
Aspoň chvíli se nedusím
Pak se probudím
Nasadím masku
Chtěla bych jen lásku
Falešný úsměv, jdu do školy
Emoce cítí víc i ty mrtvoly
Dělám jako že nic.
Jen se usmívám dýchat do plic
Ptají se co mi je
A já že nic jsem jen unavená
Ale kde pravda leží to nikdo neví
Ani se to nikdo nedozví
Děkuji! Cítíme se velmi podobně! Jsem velmi ráda, že jsi to napsala do takových hezkých slovy!
25.12.2024 14:58:28 | Saléda
Já moc děkuji, že se ti líbí tyto moje výkřiky do tmy mně to neskutečně pomáha a věřím, že to bude lepší pro nás obě, jednou.
25.12.2024 15:07:29 | Marie_N
Možná stačí sundat masku a být svá, může se tím něco změnit... nosit masku bolí...
25.12.2024 11:13:30 | Rafinka
Ano nosit masku bolí, ale když jsem smutná a bez života, tak to bolí ostatní okolo mě, hlavně když mi lidé říkají sluníčko a radši budu trpět já než lidi co mám ráda ale věřím že každá doma skončí a pak bude slunce svítit jako dřív.
25.12.2024 13:44:16 | Marie_N
*,ale věřím, že každá špatná doba skončí...*
(Neumím psát moc se omlouvám)
25.12.2024 14:11:37 | Marie_N