vnímám svůj dech
Cítím mráz po zádech
Co dělám špatně
Proč se cítím bídně
Přemýšlím jak vždy
Nad pravdou,nad lži
Ale vím že se to blíží
A co rozuzlení
Jaké to bude? netuším
A tak zatím jen spím
Když spím nepřemýšlím
A to mi dává klid na duši
Aspoň chvíli se nedusím
Pak se probudím
Nasadím masku
Chtěla bych jen lásku
Falešný úsměv, jdu do školy
Emoce cítí víc i ty mrtvoly
Dělám jako že nic.
Jen se usmívám dýchat do plic
Ptají se co mi je
A já že nic jsem jen unavená
Ale kde pravda leží to nikdo neví
Ani se to nikdo nedozví
25.12.2024 14:58:28 Saléda
Děkuji! Cítíme se velmi podobně! Jsem velmi ráda, že jsi to napsala do takových hezkých slovy!
25.12.2024 15:07:29 Marie_N
Já moc děkuji, že se ti líbí tyto moje výkřiky do tmy mně to neskutečně pomáha a věřím, že to bude lepší pro nás obě, jednou.
25.12.2024 11:13:30 Rafinka
Možná stačí sundat masku a být svá, může se tím něco změnit... nosit masku bolí...
25.12.2024 13:44:16 Marie_N
Ano nosit masku bolí, ale když jsem smutná a bez života, tak to bolí ostatní okolo mě, hlavně když mi lidé říkají sluníčko a radši budu trpět já než lidi co mám ráda ale věřím že každá doma skončí a pak bude slunce svítit jako dřív.
25.12.2024 14:11:37 Marie_N
*,ale věřím, že každá špatná doba skončí...*
(Neumím psát moc se omlouvám)