Zítra to bude rok, co jsi nás opustil
Nebyl jsi cvok, ale proč jsi to dopustil
Teď už jsi nahoře, snad jsi našel štěstí
Kvůli té nevěře, byl tvůj život prázdný
Byl jsi tu s námi, bojoval jsi dvacet let
A když už jsi v dáli, rozbil se i náš svět
Pořád jsi o tom mluvil, my tušili co přijde
Tolikrát jsi to zkusil, že ono to jednou vyjde
Je smutná ironie, že tvá vlastní rodina
Do pohřbu kde tvá fotografie, o tě zájem nejevila
My tvá pravá rodina, nebyli jsme vítaní
Každý koho tvá duše spojila, ti svíčku zapálí
Och.. Ano. Proč musí některé svíčky na hrobech patřit zrovna jejich majitelům? Taky se v rodině trápíme se smrtí dědečka, a i když to jsou dva roky, tak si každý večer popláčeme, mně to ani nejde jinak. Virtuálně objímám.. Bude líp. :) Bráška se kouká a nechce, abychom se trápili, ale ono to fakt není jen tak lehké. Moc hezká báseň.
31.12.2024 00:29:29 | neumelec_zivota
Upřímnou soustrast, zrovna tento rok bylo víc úmrtí než by bylo zdrávo. Ale musíme jít dál a žít za ně. O tom to celé je. Posílám objetí, snad to brzy s rodinou překonáte.
31.12.2024 00:33:35 | Samurajj
Přesně tak, víc, než je zdrávo. Můžeme pro ně dělat mnoho i po smrti. Tak čekám, kdy už na sobě uvidím úsměv, abych toho byla schopna, ale teď si trošku vylévám srdíčko, trošku špatně, no nic. Mockrát děkuju, posílám hodně síly. Bude to dobrý. :)
31.12.2024 00:36:10 | neumelec_zivota
Všechno bude dobrý, i když to tak nevypadá, musíme být silní a bojovat. Věřím v tebe. Určitě to zvládneš :)
31.12.2024 00:38:41 | Samurajj