Pustina

Někdy konec vyzní do ztracena,

náruč vystřídá země nikoho,

tam vzpomínky sedaj na ramena,

při ohlédnutí ti oči vyklovou.

V tom území, kde nikdo není,

ztrácejí význam otázky,

ticho je zastávka na znamení,

když jedeš dál bez své lásky.