Otevřu vám okna do duše
abych vyvětral ten smrad
povytáhnu kalhoty a obočí
udivený že jsem zhubnul
i když mě krmíte
takovejma sračkama
stojí vám v šiku
ztopořená přesvědčení
vašich vylhaných pravd
zametáte si cestičky a stopy
všichni vás sledují
a nikdo nechce vidět
souložíte s deficitem lidskosti
nikdy se nepřeruší
vaše množení
slunce se unaveně plíží za obzor
tma a chlad se třou jako puberťáci
které nikdo předtím nehladil
Zavírám všechna okna
Neprůstřelná okna?
Klidně ať...
Ale tak trochu doufám, že tenhle text
bude aspoň trochu průstřelnej...
protože by bylo hodně smutný, kdyby nebyl
a vzhledem ke zmínce o tý deficitní souloži
já bych k tomu přihodila připomínku
že ne všechno je na pytel
a ani není možný všechny do jednoho házet*
02.03.2025 00:12:50 | cappuccinogirl
..ale z duší NIKDY nejde smrad!
to je otázka hlavy a těla
a i ten proces je tu pro to, aby mohl zrát
ten celek - pro nová rána bdělá :)
01.03.2025 20:44:08 | šuměnka