Prázdnota srdce

Na okně se stín zrcadlí,

Tvůj úsměv ztratil svou zář 

V srdci je prázdno jako v hrobě,

kde láska navždy odpočívá

Všechny vzpomínky jako listí,

vítr odfoukl do dáli

Jsi daleko jako hvězda v noci,

co svítí, avšak na ni nedosáhnu

Naše slova v tichu umřela,

splněné sny pod prachem spí

Kde jsi teď, můj milý, 

v objetí snů stále skrytý

Každý krok je jako kámen, 

v beznaději duši tíží

Chci volat, ale má ruka se zastaví,

marně se však brání

V srdci dýka zabodnutá,

a tak píšu o lásce, která svůj cíl ztratila

Naděje do hluboké propasti padá,

až na samotné dno dopadla