Zpěv odsouzence

Zpěv odsouzence

Součet všech mých úzkostí   

by vydal na román,

když života marností

nesu svůj těžký trám,

tam kamsi na Golgotu žití

a kol té cesty trnité,

po které klopýtám,

si v prachu roste kvítí;

„Co na tom?“

sám sebe ptám,

„kameny bezejmenných

stejně nevnímám…“

Pak hrdě vztyčím hlavu,

však na okamžik jen.

Vždyť umřít vedle Něho,

je sic zástupů sen;

já však jdu tam po právu;

není můj ten den…