Jarní

Je zase noc nad ránem
a já stále žiju,
pořád nemám čas se zastavit.
Básnění, už asi položil jsem pod kámen,
nebo možná, když se nenapiju,
neumím se světu postavit.

Každé ráno nové překážky
co neuměl sis predstavit.
A mám tak ošoupané podrážky,
večer je problém se zastavit.

Ale čas na to nebere ohled
děti rostou,
týdny plynou.
Tolikrát psal jsem ti poslední pohled,
tužkou ostrou
rukou klidnou...

Nenávidím sebelítost
a tohle není o ní,
bráním se jí,a umím říct: DOST!
ať nad ránem si jiní slzy roní...

Já dnes cítil jaro,
slyšel špačka zpívat
a příslib krásy mi to dalo,
teď život nekončí, chci se dál dopředu dívat.

Dýchat mlhu s rannim mrazem,
a hyacint v záhonu kvete.
Jen tak si lehnout na zem
a cítit tě s láskou, světe...