Stín

Každou noc usínám s pocitem stejným,

mé srdce je prázdné a plné současně -

- smutku či lásky s pocitem temným,

že co spolu máme, je možná dočasné.

 

Jsi se mnou jen proto, žes nemohl být s ní?

Nevím jestli dokážu s tím pocitem dál žít...

Prý, že nejsem náplast, přitom vidím, že jsem stín...

někoho, kdo tvoje srdce zamkl a má klíč.

 

Pořád ti jen něco vadí. Nejsem jako ona?

Dokonalá, oblíbená, všemi milovaná...

Tak proč jsme pořád spolu? Jen levný exponát, 

jen vlak, který se řítí někam do neznáma. 

 

Nemůžu žít s myšlenkou, že ty jsi pro mě vše 

a já jen slabý odraz něčeho, co doopravdy chceš

A nejhorší na tom všem je, že není to na mě - 

- moje láska nezná hranice, není za ní lež.

 

Já nechci nic míň, než lásku ze tvých básní,

těch, které bohužel nebyly pro mě...

Kéž bys i se mnou tak oplýval vášní -

- kéž bys tak krásně a sladce psal o mně...

 

Nevím co mám dělat, jestli zůstat nebo jít, 

říkáš, že mě miluješ - já tomu nevěřím,

chtěla bych jen od těch stálých výčitek už klid...

Měla bych být sama sebou - tak ti nestačím.

 

K čemu je pak život, když je láska jednostranná? 

Před třemi lety začla, a teď není cesty zpátky.

Chtěla jsem být tvoje múza, ne jen stará známá.

Teď mi nezbývá, než věřit, ale život... život je krátký.