Tma

Tma

Kvítečku bílý,

 jsi stále se mnou?

Cítím tu vůni -

jemnou -

i když tma sílí.

Však krásu tvou nevidím;

snad novoluní,

či bezbranná slepota, za níž se stydím,

jsou toho vinou…

A ač mám tmu rád, znám její stránku stinnou…

Rosa do chodidel chladí,

stopy v ní hledat tak svádí,

však pohled se v temnotě ztrácí,

ztichli už poslední ptáci,

jen hlas sovy ozvěnou vrací,

vzpomínky na časy příští,

když v duši se vlny o srdce tříští…