Tma

Čekal jsem ve tmě a nemohl spát,
válel se z boku na bok a zas zpátky...
čekal jsem na tu, co mám ji tak rád,
čekal a chvěl se na milostné hrátky...

Čekal jsem ve tmě, černé, jak saze,
však barevný film mou hlavou běžel...
byl o nás dvou a mně bylo blaze...
tak ve tmě jsem čekal... a tiše ležel...

S očima dokořán, neviděl vůbec nic,
tak jsem je zavřel a uviděl Tebe...
tehdy jsem pochopil, méně je někdy víc,
a kde je peklo, tam má být i nebe...

Čekal jsem, lásko, až ulehneš vedle mě,
svůdná tak, jak umí být snad jen ženy...
a naše duše se odlepí od země,
já čekal… a byl tolik roztoužený...

Sáhnul jsem najisto na lůžko vedlejší,
však ruka má nenašla, co jsem hledal...
jen zmačkaný kapesník od noci včerejší,
o lásce minulé poselství předal...

Vychladlý pelíšek, můj soused nevlídný,
mlčel tu do tmy a dál čekal se mnou...
on to bral v pohodě a já byl neklidný,
chtěl jsem zas pohladit Tvou kůži jemnou...

Temnota kolem… drala se do duše..
jak měsíc v úplňku skrz mříže vězení...
Byla jsi krásná, jak zářivá Venuše…
Ale už nejsi tu... a nikdo to nezmění…