Střevíček Popelky

STŘEVÍČEK POPELKY

nahá prdelka na dece modré jako nebe
nad ní bílá košilka a ještě výš bílý klobouček
bude trochu trvat než porozumí
proč sluníčko hřeje a sníh tak zebe

jsme nadšený jak zvědavý je ten náš klouček

pusinka jak jahůdka čeká na dobroty
nosánek hltá vůně světa

ještě neslyšel bojová letadla
neví co je slovo a více slov že je věta
neví co je město, co je dům

svojí postýlku s peřinkou pozná ale
na pohádky je však ještě příliš brzo
neví ještě jak vypadá koruna pana krále ani jeho žezlo

spokojeně ale vrní slastí
když mu maminka jeho bolavé bříško
masíruje tymiámovou mastí

bojí se ale a pláče
když slyší nějaký hluk
to však všechno zvládne

vždyť je ještě malý kluk

pak přiletěla bomba
a na místě zabila mu mámu
táta už včera nepřišel z krámu

teď je Jakubovi už šestnáct let
válka skončila
i jeho radostný svět
než lusknul by jsi prsty
než napočítal bys pět

jen matně si vzpomíná na modrou deku jako nebe
a na pocity když máma mu hladila
jeho bolavý bříško

čas sice odsunul
aspoň to nejhorší
poněkud do pozadí

je mu ale celý ty roky příšerně smutno
a co mu nejvíc vadí?

u dotora věta:

to chce jenom čas
čas ten to všecho spraví

pak nějakou dobu ještě byl
vlastně moc nebyl
jen ještě žil

potom někam zmizel
nikdo ale něco bližšího neví

někdo říká, že už ho hlodaj červi

jiní zas, že bojuje v Israeli

jestli ještě vůbec žije
neví nejspíš sám
co se to s ním děje

je už velký

nikdy ale neslyšel pohádku
o třech oříšcích
a o střevíčku Popelky