Cítím
tu volnost ve tvých vlasech,
korály vlní se s vánkem
poddajným jako koní hříva.
Tak uháněj!
Do krajů, kde lhostejnost už stmívá,
mícháním barvy se mlží.
Cítím
slzy na okraji šera,
horlivě valí se smutek
strouhou vypsaných vzpomínek.
Oči pod pokličkou se smáčí
pro ten pocit.
Už tu nejsi…
Já vím.
Někdy i to stačí…