Sbírka: Básně jedné múzy
Má duše ztracená,
bludná a zmatená,
nenachází klidu,
dostává furt bídu...
Tys zmizel... ty taky...
nevěřím v zázraky...
Lidi odcházejí
teď mnohem častěji...
Však vím, svět není fér...
vše je Bohův záměr.
Já nejsem věřící,
jsem ta zbývající.
Vzals jí život, proč však?
Vše děláš naopak!
Měls jí tehdy pomoct,
trochu se snad přemoct...
Nechals žíti vraha,
kde je tvoje snaha
být ten spravedlivý,
čestný, milostivý...
Nevěřím v tebe, zlo
jménem Bůh, tvé žezlo
lámu já v půl, zemři!
Podlá kryso v moři!
V moři slz a krve
poznáš Smrt teprve,
proradná jsi zmije,
jež krev mi tak pije!
Zhyň! Vzals mi všechny mé
tak moc milované...
Vyzývám tě na boj
na nějž sejmu závoj...
a který bude tvým koncem... nebo mým...
Nevím, proč někdy prožíváme to nebo ono. Jsou věci, kterým zabránit nedokážeme, prostě se stanou a my nevíme proč. Existuje Bůh? To já nevím. Má duše říká, že je něco, co mne přesahuje. Ale jaká je skutečná Pravda? Nevíme to... Kdyby nám nikdo nikdy v našem životě neřekl o Bohu anebo kdybychom si nepřečetli žádnou duchovní či náboženskou knihu, věřili bychom v Boha? Nevím... A čím jsem starší, o to víc zjišťuji, že vlastně nic nevím. V tomto světě je vše nejisté. V jednu chvíli někoho milujeme a potom nás ta láska, kterou jsme milovali, opustí. Nevím, proč se to děje, ale pokaždé, když v něco začnu věřit, tak mě to zklame. Ale přesto žiju dál a stále doufám, že to má všechno nějaký smysl.
25.05.2025 17:33:59 | malé srdce
Naprosto krásně řečeno. Díky. Bohužel, ještě mnoho toho nevíme... A lidé v něco věřit musí, to se ví.
26.05.2025 20:25:31 | Rin_Yan7