Portréty z časopisů, jež už nikdo nebude číst

Portréty z časopisů, jež už nikdo nebude číst

dnes na konci dne 
budou smutné tváře 
stírat z očí slzy 
osamění a nepochopení 

a jejich múzy zvadnou 
zhasnou světla a zavřou
a bude ticho po pěšinách 
a bílé stěny čumí do blba 

zatímco zamčené dveře
tiše přihlížejí a nepromluví 
o atmosféře jako v opeře 
a raději se ani nedívají 

do těch smutných očí 
které naposledy dnes 
se zavřou a hlava se zatočí 
a pak nic, jen ticho...

a bílé stěny čumí do blba
na portréty z časopisů 
jež už nikdo nebude číst
a nikdo se už nezasměje 

jen prázdný pokoj 
a svědci němí jako pouliční lampy
a ti co rozdávali rány 
řeknou že to byli tam ti 

a smutné tváře neprozradí 
proč ty slzy na polštáři 
byly slzy poslední 
a že už se nerozední 

a bílé stěny čumí do blba...