Bludička
Bludička
Anotace: Dovolím sem přispět lehoulince upraveným středoškolským dílkem, kdy jsem si ze psaní dělala tak trošku autoterapii. Jelikož mám afektivní poruchu nálady, tak už tehdy ty emoce byly dost přestřelené.
Šero mnou prostupuje.
Jsem prázdným pokojem
s vrstvou prachu na zemi.
Žiji nereálným snem.
Jsem vyprahlá pustina,
co neustále žízní,
neurvale, vytrvale,
po lásce a přízni.
V bažinách smutku
hledám si oběť svou.
Jsem jednou z bludiček,
které cestu nenajdou.
Neřízená střela,
co stále ztrácí hlavu,
pláče, a pak křičí,
kácí se na podlahu.
Ztracená v labyrintu.
Potřebuji nutně ven.
Změť skutečnosti, idejí!
Smysl zůstává nesplněn.
Snažím se neztratit úsměv
na tváři a z očí odhodlání.
Není to jednoduché.
Život nás mnohdy zraní.
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Je to tak, bludný světýlka jsme občas všichni...že nevzdáváš ten úsměv, že se jej snažíš neztratit, je zatra dobře:-)
taky ti jeden pošlu:-)
přeju co nejhezčí den:-)*
14.06.2025 10:29:19 | cappuccinogirl
Díky! Už je to dlouho, co jsem to napsala. Občas taky bloudím a hledám se. Ale je mi vesměs líp než tehdy, kdy jsem si ze psaní spíš dělala takovou autoterapii.
14.06.2025 19:47:11 | brunnerka
