Co mi stačí

Lehla ve mně
nevysněná, netoužená
šedomodrým popelem?
Či tam stále čeká,
číhá v zákoutí mé duše,
až přijde čas
a pak se znova obrodí
se výkřikem Tebe na rtech?
Pod pohledy pochybných očí,
chce snad být vysněná, toužená
v tom nejhrubším slova smyslu?...
Čí jsem? Sebe či své touhy,
lapené doztracena,
v obruči mé mysli, mého těla?

Nestačí snad být milována
v tom nejněžnějším slova smyslu?...