To, co máme společné

To, co máme společné

Je to les, louka, pláň či snad pole?
Je to nebe, peklo, nahoře nebo dole?
A můžeme říct jistojisto
že je to vůbec nějaké místo?

Jednoho dne všichni bez rozdílu
pocítíme tu obrovskou sílu
jenž nám navždycky sebere dech.
Ještě chvíli se budeme zjevovat v něčích snech
jakožto duchové těch, kterými jsme byli,
dokud jsme jako lidé žili.

Pak staré sny vystřídají nové
brzy se na nás zapomene.
Rozplyne se strach, co v životě nás škrtil.
Tak taková je povaha smrti.