Společenství bílých

Pomalu na mě dosednul prach

"Možná je načase vstát"

objeví se dospívající úvaha
v mé nevelké grupě myšlenek

Hbitostí gotického sloupu
vyskočím a skončím
asi tak metr
vzdálený od stropu

zhruba šest rebelských vlasů
projede lustrem – vždycky mě srala
jeho nízkost

místo celého těla
protáhnu jen obličej

z dálky zaslechnu vrnět ledničku
ani se jí nejdu podívat do tlamy

vím

že je prázdná

Alespoň v tom nejsem sám