Ve stínech představ

Nad hladinou jezera smočím si ruku,

na místě, kde slyším jen cvrkot cvrčků.

Cítím klid na duši, ticho v hlavě,

ztrácím se v hluboké, tiché představě,

ve které se múj hlas neztratí

mezi vrbami starými, nad úpatím.

***

Kde každé slovo má své posluchače,

každá chuť své věrné ochutnavače,

každý obraz má své pozorovatele,

každý člověk své pravé přátele.

Ústa, co se jen tiše smějí,

a oči, které září nadějí.

***

To je ta myšlenka, co se mi rouhá,

jen sen, jen ozvěna, jen pouhá touha.

Představa, co z mého trápení žije

v tom jezeře, co přesto klidné je.

Touha, která mě zevnitř ubíjí,

sen, co mě v noci tiše zabíjí.

***

Stát tam – a moct myšlenku pochopit,

tak se nechám vodou utopit 

Stejně tak, jako já topím realitu

v nekonečném, mlžném úsvitu.