O zastávku dřív (prohra)

Ten den, kdy jsme se naposled setkali,

pod našima nohama klusala železnice

a já si dělal chutě na sbohem podkostelí

našich studijních zázraků UNESCO.

 

V tu ránu vyťukala jsi na mobil dvě slova

a při pohledu do jejich bolesti jsem se zastyděl,

že jsem ti v pivnici před dvěma hodinami

omylem šlápl na kuří oko.

 

Pak ses bičovala,

jak jsi neschopná - nemožná.

Sakra!

Vždyť já to taky tak dělám,

 

...že fackuju si tváře, aby byly tak červené,

až svádějí k pohlazení.

 

Avšak jediné

na co jsem se zmohl

byla nějaká fráze univerzální,

ale ve skutečnosti nic jsem neudělal proto,

abych tě zarazil - zastavil.

 

Vystupovalas

o zastávku dřív.

 

Jakmile vezl jsem se sám,

na ceduli rozestoupily se

svítivší tečky

jak roztleskávačky 

v nápis

konečná stanice Smrt.

 

A mně po tobě zbyly 

jen vzduchové bubliny vltavínů

a tučňáčí kolena.