Zůstaly jen věci

Pocity nejde vyjádřit,
snažím se žít,
snad se to podaří,
zkouším to přežít

Trápí mě hlad,
po chvílích, co mizí,
vzpomínej se mnou —
na to, co bylo kdysi

kdy byl jsem u tebe,
kdy byl jsem v tobě,
kdy byli jsme u sebe,
kdy patřili jsme sobě

Teď spím na prknech,
na kterých dřív
šeptaly se modlitby —
a dneska jen hnus

Dveře jsou tiché,
i stěny mě znají,
nádech tvůj slyším
v prasklině stropu spát

Zůstaly jen věci,
co patřily tobě,
kartáček, vlasy —
zrcadlo s otiskem tváře

Už nechodím ven,
už nevnímám lidi,
jen srdce a kosti
všech, co se stydí

Zmlkly i hodiny,
a mléko zkyslo,
včera jsi dýchala —
a dnes ztuhlo ti tělo

Říkám ti jménem,
co šeptal jsem z lásky,
teď ho křičím
do stěn —
a čekám, až spadnou