Myšlenky

Venku se stmívá a já se bojím,
problémů fůra - jak obstojím.

Vždyť v životě pořád dělám samé chyby,
točím se v kruhu – co by bylo kdyby.

Do oken déšť bubnuje – bouřka sílí,
kéž by mi bylo dobře – aspoň malou chvíli.

Vypnout hlavu – zapomenout na tolik věcí,
žijeme jen jednou - nemáme se trápit přeci.

Je mi smutno – spát se nechce,
poslouchám kapky padajícího deště.

Pocit marnosti trhá mé nitro,
co přinese zítřejší nové jitro?

Povinnosti své plnit si musím,
pocity selhání vypnout zkusím.

Avšak nejde to zcela,
kolem mě rozprostře se cela.

Z vlastních strachů,
ať už skončí v prachu.

Nejsem hodna pro život lepší,
duše sevřená ve smutku kleští.

Pro co žijeme? – Abychom byli šťastní?
V obavách se utápíme – toť nám lidem vlastní.